Abstract des Autors

Cílem této studie bylo porovnat působení dynamického a statického strečinku na aktivní rozsah pohybu u vybrané skupiny studentů PF UJEP a zjistit, zda se zvýší rozsah pohybu po 12týdenním strečinkovém programu, který zahrnoval dynamický strečink (DS) nebo statický strečink (SS). 70 dospělých (ve věku 18-30 let) obou pohlaví bylo náhodně rozděleno do 2 skupin: DS byl prováděn v rámci rozcvičení a SS byl aplikován v závěrečné části hodiny. Oba protahovací programy byly prováděny 12 týdnů 3x týdně po dobu 15 minut podle vybraného druhu strečinku. Aktivní pohyblivost kyčelního kloubu - flexe obou dolních končetin byla hodnocena před a po strečínkovém programu. Výsledky prokázaly, že byly zjištěny statisticky významné rozdíly v hodnotách aktivního rozsahu pohybu při působení statického a dynamického strečinku u dominantní i nedominantní dolní končetiny. Signiflkantní rozdíly se projevily při porovnání velikosti výsledného úhlu před a po intervencí strečinkového programu jak u dominantní (p = 0,002, ɷ² = 0,553), tak i nedominantní dolní končetiny (p = 0,001, ɷ² = 0,556) při působení dynamického strečinku. Při působení statického strečinku se při porovnání velikosti výsledného úhlu projevily před a po intervenci signifikantní rozdíly u dominantní dolní končetiny (p = 0,005, ɷ² = 0,555) i nedominantní dolní končetiny (p = 0,001, ɷ² = 0,001). Pohybová intervence s použitím dynamického strečinku se prokázala významně účinnější než statická metoda strečinku jak u dominantní dolní končetiny (p = 0,003, ɷ² = 0,009), tak i u nedominantní dolní končetiny (p = 0,004, ɷ² = 0,187).

Abstract des Autors

The aim of the study is to compare the effect of the functioning of the dynamic and static stretching on the active joint range of motion at selected group of students of the Faculty of Education at the University of Jan Evangelista Purkyné and to learn if the joint range of motion will increase after 12 weeks of the applied stretching programme which included dynamic stretching (DS) or static stretching (SS). 70 of the adults (in the age of 18-30) in both sexes were randomly separated into 2 groups: DS was effected in the within the framework of warming-up and SS was applied in the final part of the lesson. Both of the stretching programmes were effected during the 12 weeks, 3 times a week for 15 minutes according to the chosen sort of the stretching. Active mobility of the hip joint flexion of both of the lower limbs was evaluated before and after the stretching programme. The results have shown that there were statistically significant values in the active range of motion during the functioning of the static and dynamic stretching at the dominant and non-dominant lower limb. There were significant differences at the comparison of the size of the resulting angle before and after the intervention of the stretching programme at the dominant (p = 0,002, ɷ² = 0,553) and also at the non-dominant lower limb (p = 0,001, ɷ² = 0,556) during the functioning of the dynamic stretching. During the functioning of the static stretching there were significant differences at the comparison of the size of the resulting angle before and after the intervention at the dominant lower limb (p = 0,005, ɷ² = 0,555) and also at the non-dominant lower limb (p = 0,001, ɷ² = 0,001). The motion intervention with the use of dynamic stretching was proven to be more effective than the static method of stretching at the dominant lower limb (p = 0,003, ɷ² = 0,009) and also at the non-dominant lower limb (p = 0,004, ɷ² = 0,1 87).