Abstract des Autors

Cílem tohoto příspěvku je nastínit vývoj tělesné výchovy vyučované na speciálních školách určených primárně pro děti s lehkým mentálním postižením. Těmito institucemi jsou míněny základní školy praktické (dříve zvláštní školy), které existují již od roku 1948. Z analýzy historických i současných legislativních dokumentů a dalších pramenů týkajících se vzdělávání dětí se specifi ckými vzdělávacími potřebami vyplývá v podstatě neměnná tendence v týdenní dotaci výuky tělesné výchovy. S určitými výjimkami (zejména v obdobích 1953–1960 a 1978–1993) zůstávají ve vzdělávacím programu v každém ročníku tři hodiny týdně. Změny jsou zaznamenány spíše v obsahovém zaměření a organizačních záležitostech pojících se s výukou. Tento fakt souvisí bezpochyby se společenskými změnami ve všech oborech lidské činnosti a z postupného vytváření a vylepšování právních podmínek pro vzdělávání osob se speciálními vzdělávacími potřebami. S ohledem na množství a rozpracovanost přijatých zákonných ustanovení a předpisů lze konstatovat, že po zlomovém roce 1989 se na jedince se specifi ckými vzdělávacími potřebami, resp. s lehkým mentálním postižením zaměřovala legislativa podstatně více než v minulých obdobích. Verf.-Referat

Abstract des Autors

The aim of this paper is to outline how physical education taught at special schools intended primarily for children with mild intellectual disability has evolved. The institutions in question are special schools (offi cially referred to as “practical elementary schools”), which have existed since 1948. Research of both historical and contemporary legislation and other sources related to the education of children with specifi c educational needs indicates that there has essentially been no change in the weekly allotment of physical education. With the exception of periods 1953–1960 and 1978–1993, three hours a week have always been and continue to be set aside for physical education in every class. Any changes observed apply instead to the content of these lessons and organisational matters related to teaching. This fact is undoubtedly linked to the social changes that have taken place in all fi elds of human activity and the gradual formation and improvement of the legal conditions for the education of people with various disabilities. Given the quantity of legislation enacted it is fair to say that since the turning- point year of 1989 the legislation has paid considerably more attention to individuals with special educational needs, such as mild intellectual disability, than in previous periods – not only is there more legislation, it is also more detailed and thorough. Verf.-Referat